Pro V.T.

20. července 2010 v 21:15 | fraise |  mikádo
To co nás spojilo
v okamžik krátký
jen impulz silný
vystřídal vratký

To co nás spojilo
pohled nezachytí
mou zeď mlčení
tvá slova v mé síti

To co nás spojilo
je to co nás dělí
je to slabý stát
jemuž nepřítel velí

To co nás spojilo
navždy v nás zůstane
realitou protkané
chvíle promilované
 

Devátá

22. června 2010 v 5:36 | fraise |  *myself*
Hledala svou duši
v koši mezi odpadky
v louži nočního deště
ve stoce za městem
ve výstřihu jedné dámy na ulici

Byl jsi snad snem
možná jsi šeptal
možná že křičel
možná ses smál či vysmíval
a možná jsi (mi) zazpíval

Pod hladinou oceánu
ve víru písečné bouře
uprostřed zmrzlé pustiny
a možná
že stačí jen má hlava
v níž se topíš a dusíš
ve vidinách života
co tě nenechají nadechnout

Lem sukně roztrhám
po rtu přejedu ostřím čepele
prsty polámu-černé klouby
ve zjizveném pohledu
navždy nablízku
velké malé dítě
co chtělo bublifuk
natahuje ruce
s tebou jsem všechno
Zamiř revolverem!!
Střílej!! Nauč mě pomilovat okamžik
zážitek z žití

.... než skončím v řiti....




I hate waiting

18. června 2010 v 17:09 | fraise |  Deník carevny - můj deník =o)
snad?  možná?  kdyby? 
jatka


Je na čase volně dýchat.
Dokázat, že mě nepoloží jen tak něco,
že jsem velká holka...
... že tohle přejde. Že to jednou přejít musí.


ANO ANO ANO


Jsem rozmazlená a sobecká. Chtěla bych, aby mi docházely některé věci. Bez pomoci jiných. Abych měla prostor na to chybovat. Chci ze sebe všechno dostat. Chci o sobě pár dní nevědět. Vzbudit se a uvědomit si, že je to za mnou. Nechci prince na bílém koni, nechci peníze.... Chci za sebe převzít zodpovědnost a chvíli dovádět.
 


Scarred scare

8. června 2010 v 19:37 | fraise |  Brutální něžnosti


Fraise podělává, co může ?!
(Kdo odpoví?)

Kdo ji chytí za ruce s oranžově nalakovanými nehty? Kdo bude pevně držet, aby se neklepaly?
(Kdo?)

Kdo řekne, který nukleotid v celé řadě písmenek tvořící DNA, bude přesně tam kde být má?
(Alespoň něco zná své místo...)

Sedím na dně vany a přemýšlím o svém nikdy...
Nic mě nezastaví
(na cestě.... ale kam ???)

Bylo by jednoduché být jednoduchá...
Chci utéct... Ne daleko, to ne. Ale jinam.
(škrtám)

Svíčky co září do noci
Klavírní takty proudící tichem
Sklenka Chardonnay
a rozšlapané střepy

Zdál se mi sen. O autech ve tmě. O noční cestě. Hrál si s prsty. A pak přišla ta třetí. Ta která je tu vždy. Já.
Myšlenky vířící hlavou, pod kůží, pod duší, pod srdcem. Ale napovrch nevyplavou.
(I když se bráníme, k čemu to je/bude ?!)

Vzorec mého života: 3 + ticho (- typické)

Příběhy... O červeném dešti, bílých šatech. O tom, jak kradu křídly. O té a té a jiné.

Děkuji :*

Budeme bojovat, bojovat ! (?)

Spadla..

22. května 2010 v 12:56 | fraise |  *myself*
z výšky

Medovník, croissant, dortíček, košíček :D

6. května 2010 v 22:10 | fraise |  výkřiky do prázdna..!
A Fraise je tak šťastná... :) A moc a moc a moc !!
A všechno je tak super.
A chce to oznámit celému světu, i přesto že by někdo mohl očekávat, že když je dospělá, tak by se tak i mohla chovat... TŮDLE :D

Tohle prostě budou vědět všichni !
* Šťastná a zamilovaná a kašle na "zítra" - dnes je dnes *

Tak se mějte krásně a CARPE DIEM

I want my Mad Hatter !

5. května 2010 v 19:45 | fraise |  Deník carevny - můj deník =o)
Šišky za pár loků vína, rozdělování území, mrkvová šťáva.
Podobné povahy, barevné oběti.
Hudba. Hudba. Hudba.
Noční zmrzlé cesty.
Představy, smích, slzy.
Kousky vášně, trochu zvláštní.
Hvězdy nad námi, hvězdy v hlavě. Hvězdy tam, kde měly být. (Hvězdy bez něj?).
Cesta v peřinách až do teplých vod. Odpolední (ne)chtěné polibky, studící ruce a vařící voda a drobky z medovníku!
A pak Shaz a Umělec, kytky a pocit viny. O náhody tu není nouze.
Polská cesta domů. Šukáme, hledáme.
Žijeme po nocích. On the road.
A rána jsou poetická. Prostěradlo, svíčka, barevné štětce, oblečení na zemi, jablka a stádo koní na modré louce.
To když zmizí ty hvězdy a je třeba zase fajn. Do určité doby. Než už vám vlastní endorfiny nestačí.
Protože i když je jich moc, stále ještě existuje vyšší cit a brečí se do noci s pocitem urovnaných myšlenek. Možnost volby? Nezáleží na jménech, na čase, možná ani na některých rozhovorech? Někdy by bylo možná potřeba zbavit se syndromu ticha. Slíbil, že mě to naučí. A pak odešel. (Snad ne !)
Tam kam patří.
A to mi patří. Za všechny ..........

Jak už bylo řečeno.... na některé věci je už pozdě a na některé ještě brzo. Má pravdu. A ať je moje naivita sebevíc nedospělá, ponechám si ji. Pro budoucí generace. Pro kopce kolem. Čelo na čelo. Sudy v trávě. A návraty před zrcadlo.

Sedím na měsíci a jím banán

2. května 2010 v 15:39 | fraise |  *myself*
Kdo z koho?
A proč se prát?
Vždyť i na bolest
jde si hrát...
Stačí jen dobrej drát
A odvaha říci "já jsem kat"

A zase rány, strupy a jizvy

A zase ptám se proč?
Ne tebe, ne sebe
ale toho nahoře
- měsíce, co dělá že spí
a pak všechno zvoře

Kolem tebe cítím teplo
horkost, která ti nepatří
vzal's ji mým dlaním
poletují jak zplašení racci
nad tvou hlavou a chrání

Dost ! ?
...dost... pozdě
jen jeden tón
probírá z mdlob
rozhýbe zvon
- kopu si hrob

K nohám se skláním
s Vivaldim koupu
plamínek pohladím
pramínky rozhoupu

...

Souzená

30. dubna 2010 v 11:08 | fraise |  Brutální něžnosti
Čarodějnice! Upálit!
Dovléci na hranici,
do vlasů zahalit
bezhlesně volající.

Čekajíc na lichý soud
v očích zračící zítřkem
jen víra - potichu plout
jako řasa za víčkem

Tvář odráží šedo-rudé nebe
srdce do krve rozpité
plamínek nohy laská, zebe
bledé tváře rozbité

Nenachází zlobu ani něhu
Vděčná za výraz k pláči
monotónní konec bez příběhu
uhořela (!) - tichem kráčí

Nekonečnost kruhu

9. března 2010 v 21:24 | fraise |  Vílí prach
Hladíc hřbetem dlaně
usnout a ucuknout
splašené jako laně
může srdce puknout

Ze stuh na oprátky
v barevném dešti
nikdo nejde zpátky
po provaze štěstí

Za žeber struny
přišpendlí, zahřeje
myšlenek duny
bezčasovost přeje

Rozruch za oponou
úsměv provinění
neskromnou poklonou
skončil představení

Pronikneme do duší
kde chvíle zaprášené
tlukot srdcí přehluší
motýlí sny omráčené

Stopy na mém těle
hozen v opojení
zanechal (ne) směle
a zastavil snění

BAZINGA !

7. března 2010 v 21:27 | fraise |  Deník carevny - můj deník =o)
Fraise zase jednou zavítala na 'pohřebiště' svých myšlenek, výlevů a vzpomínek...

V tuhle chvíli musím říct, že se mám moc fajn, ale jelikož se moje nálada může změnit (doslova) během 5 minut, tak raději nic - nechci to "zakřiknout" ;)

Teď jsem měla 2 týdny volna - z čehož měl být jeden studijní :D - jestli se pod tímto pojmem rozumí válení se v posteli, slupnutí všech 3 sérií The Big Bang Theory, čtení knížek a poslouchání neuvěřitelného mixu všemožné hudby, kterou jsem našla ve sklepě na starých CD - tak s klidným svědomím můžu říct, že jsem úkol splnila za 1 :D

.......... no, samozřejmě mírně přeháním :p - ne že bych se dotkla učení, z toho mě doufám nepodezíráte - ale NĚCO jsem přece jen dělala :)

Tak tedy...
...kromě toho, že jsem na konci února oslavila 18, což provázely sešlosti s příbuznými a kamarády a já si to velice užila, tak jsem pracovala, stala se dárcem krve (což ještě není bohužel na 100% potvrzeno), zašla jednou na ranní trénink (jen abych se nepřetrhla :p), asi dvakrát jsem byla plavat, jinak jsem se poflakovala po Praze, s radostí a konečně légalně se po večerech (nocích :p) opíjela ve vinárnách (obzvláště jsem si oblíbila jednu na Národní), asi 3x byla v divadle (z čehož jednou s bráškou v Minoru na dětském představení o Lichožroutech - takhle jsem se už dlouho nezasmála :D :D) a myslím, že jsem dělala ještě něco, ale už si nevzpomínám ;)

Byly ale i chvíle, kdy už jsem nemohla vydržet sama se sebou - už dlouho jsem netrávila tolik času pouze ve své přítomnosti - chce to cvik (anebo radějí ne :D)

***
Doufám, že vy jste se měli také skvěle ! :)

ONA - pouhá panenka - stupidity milenka

19. února 2010 v 20:58 | fraise |  *myself*
Tajemství uchovat
v pohybu hlubině
dlouze je louhovat
možná nezahyne

Když víra se ztrácí
a sebeklam vtírá
znovu se vrací
stinná černá díra

Za zlatou naúšnici
a avantgardní ego
postavíš mi šibenici
a říkáš tomu LEGO

Rozhodnutí na hřebeni
jak na vrcholu sníh
rozpuštěni- utopeni
já, voda a líh

Zaslepena důvěrou
nepláču po lásce
stala se pověrou (?)
předmětem v sázce

Stop !

1. února 2010 v 22:11 | fraise |  Deník carevny - můj deník =o)
Fraise je zaneprázdněná a absolutně vytížená, ale relativně šťastná a spokojená.

Škola, práce nad hlavu, rodina, přítel, přátelé, "dětičky"...

Nemám čas psát! Mám hroznou chuť napsat pořádně dlouhý článek - zase jeden z těch "deníčkových", ale najít chvíli času, aniž by mě u toho kdokoli vyrušoval, je takřka nemožné...
Určitě bych ale v nejbližší době ráda něco přidala - připadá mi to tu "zanedbané" :p

Tak se mějte krásně, a ať je každý den lepší a lepší :)

Fraška

19. ledna 2010 v 21:54 | fraise |  mikádo
Ze sutin vylézám
v očích jiných klesám
neznám mezí hranic
myšlenkových vánic

Zavírám oči, utíkám
jen před sebou
když se svlíkám
ruce tělo zebou

Nechci jedno stéblo
které stejně zheblo
chci trávník a zahradu
a písničku - baladu

Kdo nechce nemusí
ať se to nedívá
nikdo ho nenutí
hledat krásu chlíva

Dneska žiju naplněním

9. ledna 2010 v 10:06 | fraise |  Brutální něžnosti
A včera?
Včera v červených pokrývkách a bílých nadýchaných polštářích - utopeno v zeleném mátovém čaji a horké vodě - polibky chutnájící po marcipánu - nezatažené rolety - a kousky nebe mezi námi...

A ty nejkrásnější věty, když jsi mě držel za ruku, toužíc po doteku...

Vyrovnanost, štěstí, radost, jiskřivost, láska (?)

Croce e delizia

2. ledna 2010 v 15:48 | fraise |  Fraise
Štěstí a radost mi proudí celým tělem a konečky prstů vychází ven do celého světa ...
Teplo, zvláštní "chvění"....

A cítím Ho u sebe, i když tu není :)

Utopeno v hříčkách

30. prosince 2009 v 22:08 | fraise |  Vílí prach
Z Alfredových vlasů
v náručí bez pastí
v nezemi bez času
odplouvám za slastí

V mlhavém snění
slzami dojetí
smývám tvé líčení
úmyslů pojetí

Z odlamků slepeni
mnohými pohledy
zvláštně spojeni;
prolomené ledy

Všem raději nemlčet
neplést vysvětlením
trochu spolu zvlčet
v posteli válením

Napůl s vážností
napůl s humorem
nekonečně volnosti
zášť prošla kolem

Tak barevná šedá
a hlasité ticho
když hruď se mu zvedá
a dýchá mi na břicho

Comeback

29. prosince 2009 v 21:36 | fraise |  Deník carevny - můj deník =o)
Zase tady.

Jedna z etap mého života (a nepochybuju, že jich ještě budou mraky ;)) je za mnou... Byla krásná, jako ty předchozí - jen ne vždy to končí jako v pohádkách.
Začala další - mnohem intenzivnější, barevnější... Jako by živější, krásnější a zářivější než kdykoli jindy - možná jen "nová" a jiná, než jsem dosud znala - každopádně JEDINEČNÁ a NÁDHERNÁ ! :)

A já ji chci zaznamenat sem (kromě toho, že vše mám pečlivě "uloženo" v hlavě :p) , stejně jako některé její předchůdkyně.

Zatím, Fraise

Kam dál